Nedávno vyšel průzkum, že 2/3 Čechů by si přály konec války i za cenu ztráty ukrajinských území. Respektive za cenu vítězství fašistické totality, která „mír“ využije jen k přípravě na další válku proti nám.
Od doby rozpadu impéria už dvakrát válčila v Čečensku (aby se neodtrhl další kus tohoto impéria), anektovala kus Moldavska, napadla Gruizii a její část okupuje a dvakrát napadla Ukrajinu.
A teď teda, že by jako po získání asi 13 % Ukrajiny už navždycky měla přestat. Hm.
Nic moc tedy, ale to se týká války, kterou (bohužel a taky mylně) nějaká část Čechů nepovažuje za naší, přičemž ruské kolaboranty z tohoto textu i situace zcela vyjímám.
Pokud by šlo, ale o obranu naší země, rodin, domů a dalších majetků před agresí, tato čísla by byla zcela jistě jiná. Vyšší.
Ukrajinskou vinici, nebo pole odepíšete snáze, nemáte přímou zkušenost s tím, co se tam děje, je to pro vás statistika. Ale tu vaší, na níž je každodenně dřete s celou vaší familií, nebo pole, které už váš rod obdělává tři staletí, jen tak bez boje nevydá mnohem větší část populace, než 1/3 z nás.
A platí i pro vaše domy, školky a školy vašich dětí, nebo hřiště či hasičárnu, kde jste strávili kus života.
A tohle je to, co Ukrajinci brání.
Nemám tedy strach, že by se v případě konfliktu nenašlo dost lidí ochotní bránit, ani ne tak svou vládu, jako svoje domovy, ale tím tedy i svou zemi.
Pak je tu další faktická rovina. Tedy ta, že riziko válečného konfliktu na našem území sice není bezprostřední, ale v v poslední době vzrostlo o desítky procent.
To je další díl skládačky.
A ten předposlední je toho druhu, že žádná země, nemůže vyhrát válku na svém území, bez toho, aniž by její vojáky mohutně podporovaly dobrovolníci v uniformě a stejně tak civilní sektor.
Válčící země se ocitne v existenční krizi a z velkou pravděpodobností budou (minimálně lokálně) selhávat některé funkce a služby státu.
Tam všude budou muset nastupovat dobrovolníci.
Poslední rovina je pak organizace obrany státem.
A do ní patří aktivace záložníků a v případě války (ne jindy) možnost povolat k obraně i civilisty.
Ale na to se stát musí nejprve (jak jsem psal výše, není to akutní záležitost, ale už ani jen vysoce hypotetická) připravit.
Mobilizace, rovná se povinný vojenský odvod. Stát k němu může sáhnout, jen pokud by byl vyhlášen stav ohrožení státu nebo válečný stav.
Zjednodušeně nachystat proces odvodů civilistů, stejně ale jako vybudovat kapacity pro jejich výcvik. To nezahrnuje jen zbraně, které pro ně v tuto chvíli určitě nemá, ale i prostory a management výcviku, tedy podle mě minimálně vyšší stovky příslušníků AČR.
Pakliže napadená země musí být (to je prostě podmínka) mentálně nachystána se v případě napadení se bránit, musíme o všech těchto možnostech nejen mluvit (současná nesmělá fáze), ale začít ji taky realizovat.
Jen pro srovnání: Ukrajina měla v armádě před začátkem války 250 000 mužů a žen. Dnes brání i s cca půlmilionem branců (mínus ztráty) frontu cca 1200 kilometrů dlouhou a veřejně dává najevo, že početně nestačí a uvažuje o dalším cca půl miliónu mobilizovaných.
Naše armáda má 30 000 lidí. A když odečteme nebojové profese, tak asi polovinu…
Tím chci říci, že sama by asi bránit úsek o několika stovkách km nemohla a zároveň nevíme, jaká by v případě konfliktu a jeho vývoje byla situace spojenců. (Válčilo by se v Polsku? Byli by tu přítomni Američané a jestli ano, jak intenzivně?, atd, atd, neznámých je zkrátka bezpočet)
Tolik moje úvaha na dané téma a teď už nechám mluvit experty a novináře.
Jen podotýkám, že jako zdravotník (a muž) se specializací na intenzivní péči v případě konfliktu na našem území s tím, že stát mobilizuje – sice s žádnou radostí, ale přesto napevno – počítám.
Průzkum k výše popsanému, tedy povinným odvodům:
45 % Čechů s odvody spíše nebo určitě nesouhlasí.
43 % je určitě nebo spíše pro.
12 % neví.
Náčelník GŠ AČR Řehka: Nelze vyloučit konflikt mezi Ruskem a NATO.
„Finové mají velmi vyzrálé a početné ozbrojené síly. Mají výborný systém mobilizace, propracovaný systém záloh, jsou velmi interoperabilní s NATO.“
„Veřejnost by měla vědět, že válka v Evropě není nemožná, protože se tady o tom opravdu vůbec nemluvilo. To, že vyslovíte slovo mobilizace a to vyvolá naprostou paniku, je důkaz toho, že něco není v pořádku. Je potřeba si uvědomovat hrozby, které jsou reálné.“
„Důležité je, že princip odložené potřeby, který tady byl, byl do značné míry výmluvou, a prostě neplatí. Neplatí, že budeme mít vždy 15 let varovací dobu a že tady nehrozí konflikt většího rozsahu, tak, jak se říkalo. Tím, že připouštíme, že je potřeba se chystat na konflikt vysoké intenzity a velkého rozsahu, který může trvat déle, pak je potřeba i férově říkat, že se to dotkne celé společnosti. Celá společnost se na to musí připravovat, nejen armáda.“
„Lotyšsko schválilo loni povinnou vojnu, ovšem upřímně řečeno, její obnova je v našem případě nereálná, protože na to musíte mít společenskou shodu a ta si myslím, že tady rozhodně není.“
Otakar Foltýn pro Seznam Zprávy: „Nechápu, že bránit zemi nechce každý.“
„Mně je z toho trochu smutno, protože je výsledek obdobný, asi jako kdyby se hlasovalo o daních. Kdybychom si hlasovali, zda chceme, nebo nechceme platit daně, tak také spousta občanů řekne, že je platit nechce. Bez daní stát fungovat nemůže.“
„„Pro mě je nepředstavitelné, že někdo neakceptuje svoji povinnost bránit suverenitu a celistvost svého státu. To nedokážu pochopit a příčí se mi to jen byť akceptovat.“
Jan Ludvík, bezpečnostní expert
„Myslím si, že velkou roli hraje to, že řada lidí má odvody ztotožněné s povinnou vojenskou službou a nechápou ten rozdíl. Odpor je často vyvolaný tím, že si lidé představují, že odvody jsou proto, aby někam na rok povinně nastoupili na vojnu.“
Estonský brigádní generál Vahur Karus: „Když Ukrajinci prohrají, čeká další kolo stejného souboje.“
„Řekněme si upřímně, že jednoho dne můžeme být i my v dalších evropských zemích ve stejné situaci jako Ukrajinci. Pokud Ukrajina prohraje, Rusko se bude cítit silné a rozhodne se testovat pátý článek NATO o pomoci napadené členské zemi.“
„Tedy, že zaútočí na člena aliance a většina států se ocitne ve stejné situaci jako nyní Ukrajina. Profesionální ozbrojené síly těchto zemí jsou početně malé. My všichni v NATO můžeme jednou stát před stejným problémem jako teď Ukrajina: jak doplnit stavy profesionálních vojáků.“
🏇 A co říci k tomuto tématu závěrem? Možná nic, protože na cestu ke kořenům, k tomu, co je svoboda a proč je nutné ji pro sebe bránit, nejlépe stačí níže umístěná ukázka z jednoho našeho ikonického filmu:
Podpořte provoz této stránky
Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.
Díky!
Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.
Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji
