✌ 23. srpna 1968 nazpívala nejoblíbenější a patrně i nejhezčí zpěvačka tehdejšího Československa Marta Kubišová, píseň, která svou naléhavostí k aktuálnímu dění, nebyla dosud překonána.
✌ Hudbu k ní složil Jindřich Brabec, text na motivy textu Jana Amose Komenského napsal Petr Rada. Píseň se původně jmenovala jen Modlitba a patřila do seriálu Píseň pro Rudolfa III. .
✌ Dva dny po okupaci ji Marta Kubišová nazpívala v nahrávacím studiu Československé televize, na magnetofonovém pásku byla následně dovezena do Československého rozhlasu a poprvé se tak dostala k posluchačům.
✌ Po vítězství ruských kolaborantů šla Modlitba pro Martu samozřejmě (i s interpretkou) k ledu, přesto se stala symbolem roku 1968 a nadějí pro miliony lidí doufající v lepší budoucnost jejich země.
✌ Bylo proto prakticky samozřejmé, že se v revolučních dnech listopadu 1989 ke statisícům v centru Prahy a k milionům u televizních obrazovek, snesly z balkonu Melantrichu v mrazivém večeru prvního týdne této Sametové revoluce, právě tóny Modlitby pro Martu, kterou národu po dvaceti letech znovu zazpívala už nepoznávaná Marta Kubišová.
✌ Bylo to symbolické, paní Kubišová patřila k menšině obyvatel tehdejší ČSSR, která vydržela mezi lety 1968-1989 žít s rovnou páteří.
✌ Pokud jste zahlédli nějakou dobovou fotografii z Václavského náměstí, na níž lidé ukazují “véčko“ a pláčou dojetím, bylo to nejčastěji právě při zpěvu Marty Kubišové a její Modlitby.
