Na návštěvě u Čapka

Nedávno jsem cestoval přes Dobříš a protože jsem nespěchal, odbočil jsem přes Starou Huť k Památníku Karla Čapka ve Strži.

Věděl jsem, že místo, kde strávil tento spisovatel poslední tři roky života (ano, Strž, dříve nazývanou Josefodol, vlastnil Karel Čapek jen až od roku 1935), nabídne nějakou nadčasovou inspiraci. Expozice v domě má čtyři hlavní části: život Karla Čapka, jeho tvorba (psaní i fotografování), část je věnovaná Čapkově manželce herečce Olze Scheinpflugové (to ona stojí za vybudováním památníku) a část věnovaná příteli Karla Čapka, novináři Ferdinandu Peroutkovi.

Ve vile jsem našel několik nadčasových ukázek textů, které se dají bez problémů vztáhnout i na dnešek:

• ,,Najednou máme všichni ukrutně rádi své vojáky. To už není takzvaný kladný poměr, to je důvěra, láska a radost z toho, že je máme. … Tedy tohle už asi zůstane trvale v nás … Máme rádi své vojáky: to je nová zkušenost, která v nás už utkví navždycky.“

Karel Čapek , 2. června 1938

• ,,Úspěch je smysl a cíl života – Je opravdu povážlivé, jak toto heslo počíná demoralizovat Evropu. Tenhle starý díl světa má totiž jistou heroickou tradici, lidé tu žili a umírali pro víru nebo pro pravdu nebo pro jiné, poněkud iracionální věci, ale nikoliv pro úspěch.“

Karel Čapek, 29. dubna 1926

• ,,Utvořily se roty jakého nového nesrozumitelného vlastenectví a učily ty, kdo jim chtěli naslouchat, že vůdcové státu prý neodpovědně dráždili Hitlera. … Nové nesrozumitelné vlastenectví se vybilo na tom, kdo zůstal doma. Čapek prý napsal drzou divadelní hru, v níž matka dává synovi do rukou pušku, aby šel bojovat.“

Ferdinand Peroutka, krátce po Čapkově smrti

• ,,Dvacet kandidátních listin se podává v hlavním městě republiky, z toho dvě německé a jedna židovská. Ze sedmnácti českých listin náleží šest stranám, které si říkají národní a dávají najevo, že mají výsadní právo na nacionalismus. Takhle tedy vypadá nacionalismus ve chvíli, kdy se očekává, že celý národ musí stát za jednotou a nedotknutelností své vlasti. Až k vám někdo bude mluvit o nacionalismu, vzpomeňte si, že jen od Hodkoviček po Kobylisy je šestero českých nacionalismů, zatímco národ je jenom jeden.“

Karel Čapek, 21. května 1938

• ,,Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní. Jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo byl slušný, vyl slušný vždy. Kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky. Kdo mění víru, neměl žádnou. Člověka nepředěláš – jenom se ti vybarví.“

Karel Čapek, 4. prosince 1938

• ,,Naše pozice je a zůstane vždycky jasná a pevná, neboť duši si uhájíme i kdyby se svět zbořil. Český člověče, slovenský člověče … nemyslete v tuto chvíli sobecky na svůj osobní osud, ale také se neopájejte vášnivými slovy. Musíme se zásobit statky trvalými, abychom přežili jakoukoliv zkoušku. Obstojíme v ní, zvítězíme v ní, budeme – li se držet toho nejpevnějšího, víry v budoucnost svého národa a naděje v lepší, spravedlivější řád světa.“

Karel Čapek, 21. září 1938

,, Je daleko více omezenosti než skutečné špatnosti ve světě; ale je tu přece jen víc sympatie a důvěry, přívětivosti a dobré vůle, než aby bylo možno lámat hůl nad světem lidí. Nevěřím v dokonalost dnešního ani příštího člověka; svět se nestane rájem po dobrém ani revolucí, ba ani vyhubením lidského plemene. Ale kdybychom mohli nějakým způsobem sebrat všechno to dobré, co vězí koneckonců v každém z nás hříšných tvorů, věřím, že by se dal na tom konstituovat svět přece jen daleko vlídnější, než je ten dosavadní. Snad řeknete, že je to slaboduchá filantropie: ano, patřím k idiotům, kteří mají člověka rádi, protože je to člověk.„

Karel Čapek

Úvodní snímek: Karel Čapek, Olga Scheinpflugová a Ferdinand Peroutka a pes Dášeňka společně na Strži, rok 1938