„Navždy držet za ruku.“

Dost, konec Vánoc, tvrdá realita, tohle máme za dveřmi a vyhlašuje to, že jsme jeho cílem.

Alla Karpenko a Evgennij Bazilevskyj. Snoubenci uprostřed války. Ona jako dobrovolnice shánící materiální zajištění pro ukrajinskou armádu, on jako desátník 79. samostatné výsadkové brigády, bojující u Bachmutu.

16. prosince byl Evgennij v bojích zasažen nepřátelskou palbou do hlavy, plic a nohy a vzápětí zemřel.

Dál už je to černá můra všech žen v časech války:

„Poprvé po 48 hodinách se mi podařilo usnout.
Budila jsem se každou hodinu, ale prášky si vybraly svou daň – okamžitě jsem usnula. Dnešní den bude přece jen náročný. Odpoledne tě připraví: umyjí, nabalzamují, oblečou a předají mi všechny dokumenty o tvé smrti.“

„

„Mou touhu držet tě za ruku celou cestu z Dněpru do Kyjeva zničila lednička, ve které kvůli teplotě nebudu moci zůstat. Už jsi brblal, že jsem malá továrna na výrobu bakterií a smrků. Nic nejím, abych se vyhnula zvracení.“

„Včera v deset hodin jsem stála poblíž márnice. Podařilo se mi nepozorovaně projít kolem stráží a přede mnou se objevil obraz, při kterém by civilistům tuhla krev v žilách.

Byla to malá márnice. Tma, tma. Jen několik slabých luceren. A z místnosti vychází studený kouř. Mrtví obránci leželi na pěti nebo šesti nosítkách. Většina z nich ztuhla v nepřirozených pózách – se zdviženou paží, pokrčenou nohou nebo zdviženýma rukama. Jeden byl bez nohou, další s rukou v břišní dutině, někteří měli obrovské otevřené rány, které byly zakryté pytli.“

„Od včerejšího oběda jsem nebrečela – upřímně, už nemůžu. Nemám na to sílu. Je jen škoda, že Santa Claus dá slušným dívkám nějaké sladkosti a dárky pod polštář, a mně – tvůj úmrtní list.“

„

„Pohřební obřad Jevhena Bazylevského se bude konat ve středu 21. 12. 2022 v 15:00 v krematoriu [📍 Kyjev, Bajkova 16]. Přijďte vzdát hold hrdinovi.“

„Výsadkové útočné jednotky jsou vždy první. Proč si ale tak spěchal k nebi?
Nyní nás dělí 40 cm a přepážka v autě. Do Kyjeva zbývá 371 km cesty s mlčenlivým řidičem, za což jsem mu nesmírně vděčná. Jediné, co může udělat, je mlčet. Připravuji si řeč na rozloučenou a vzpomínám, jaký jsi byl, abych to lidem dokázala sdělit.“

Nevěřím ve věčnou paměť.
Nevěřím, že hrdinové neumírají.
Nevěřím, že když se na vás toužebně čeká, že vstanete z mrtvých.
Dříve nebo později na vás všichni zapomenou.
A viděla jsem, jak hrdinové umírají – leželi na hromadách, jeden na druhém, v dněperské márnici.
A kdyby se vrátili všichni, na které se čekalo, bylo by to na tomhle zatraceném světě příliš snadné.
Jako jsem na tebe čekala já.
Opravdu, jen láska neumírá. Samozřejmě se otupí, ale není tak snadné se jí zbavit. Nebo ne?
Budu tě držet za ruku navždy, můj hrdino. I když už nejsi mezi námi.
Slíbila jsem to.

„Snažila jsem se ti dát lásku, které se ti v dětství nedostávalo. A ty mně. Tak něžně, že si ani nedokážeš představit, jak pečlivě jsi projevoval své city a péči. Možná právě tehdy jsem se do tebe zamilovala.A zítra jsou Vánoce. Ale nestrávím je s tebou, protože naši malou rodinu zničil tankový granát, který zranil tvé tělo a vzal ti duši. Ten den jsem zemřela s tebou …“

🏇 Válka je za rohem. Umírají vojáci, starci, ženy děti. Je bytostně v našem zájmu, aby skončila vítězně pro Ukrajinu, jinak nikdy nebudeme mít jistotu, že se podobná slova nezačnou objevovat i na našich Faceboocích …