Pokrytectví. Alibismus. Lži. Hazard.

Jedna z hlavních tváří ANO a vedoucí kandidátky této skupiny zaměstnanců Andreje Babiše do Evropského parlamentu Klára Dostálová poskytla předvolební rozhovor portálu Deník.cz

V něm neskutečně lavíruje (a lže) nad otázkami ohledně pomoci Ukrajině, což je primární bezpečnostní zájem ČR.

Snaha nerozházet si vlastní dezinformační elektorát se v těchto slovech navzájem tluče se snahou neříci nic, co by vyvolalo veřejnou debatu o amorálních postojích těchto lidí k současné válce.

A to se jako obvykle, nemůže podařit …

Posuďte sami:

  1. Má pomoc Ukrajině pokračovat?

Proboha, co je za těžké rozhodování v otázce pomoci, kdy jedna země bezdůvodně napadne druhou a vyhrožuje nám – včetně jaderných úderů -že až tuto zemi dobude, jsme dalším cílem její agrese my.

Co je za těžké rozhodování v pomoci zemi, kde jsou vražděni, znásilňováni a unášeni civilisté, včetně malých dětí?

Kdy už jindy komu pomáhat?!

Narativ ruské propagandy. Kdy místo toho, aby byl mír podmíněn ukončením ruské agrese, (protože tím by nastal mír okamžitě), je nám vsugerováváno, že mír má přinést ukončení pomoci Ukrajině a tedy de facto jejímu následnému zhroucení a další eskalace ruské agrese směrem k nám.

Tedy pravý opak míru.

Lež, lež, manipulace, lež.

Ad 1. : Vojenská pomoc ČR je z drtivé většiny refundována spojenci z NATO a EU. Velká část naší pomoci taky pochází ze soukromých zdrojů, placených třetími strana a ČR je jen garantem.

Ad 2. : Pomoc uprchlíkům: je v řádu desetin jednoho procenta rozpočtu, navíc je rozdíl v má dáti/dal stále více umenšován zapojením ukrajinských uprchlíků na český trh práce.

Protože realita, na rozdíl od slov paní Dostálové, shánějích lidi, kteří se nechají oblbovat do houfu, je VÝRAZNĚ jiná.

Vojenská pomoc Ukrajině. Poměr vojenské pomoci vůči HDP v procentech ⬇️

A to snad největší pitomost celého rozhovoru.

Přestat dodávat zbraně Ukrajině nepovede k ukončení války, ale k její porážce a další válce a tentokrát už s naší účastí.

ANO mluví o míru a plánuje nás táhnout k válce.

Pomoc Ukrajině je pro nás nutností, – nejen kvůli hodnotám a solidaritě, ale i kvůli vlastní bezpečnosti. Jde o momentálně nejlépe investované peníze do vlastní mírové budoucnosti, spolu s modernizací naši armády – což mimochodem ANO kritizuje rovněž.

A když už jsme tedy podle paní Kláry u toho vyšťavení se, můžu jí hned připomenout, jak vypadá vyšťavení se skutečné, zbytečné a nesystémové.

Opačným pólem než peníze vydávané na podporu Ukrajiny jsou nesystémově vyhozené stovky miliard korun ve volebním roce 2021, kdy se Andrej Babiš snažil zajistit znovuzvolení.

Rok 2021, poslední rok vlády Andreje Babiše a jeho zaměstnanců: Tak pojďme se podívat, co na správu země touto grupou říká NKÚ a zkusme si položit otázku, zda ono zmiňované vyšťavení není mnohem více spíš právě tohle:

👉 „Státní rozpočet ČR loni skončil schodkem 419,7 miliardy korun. Státní dluh loni stoupl na rekordních 2,47 bilionu Kč. Tempo růstu státního dluhu v roce 2021 bylo třetí nejvyšší v Evropě.“

👉 „Celkové výdaje státního rozpočtu loni vzrostly meziročně o 291 miliard korun a to především kvůli meziročně nižšímu plnění příjmů státního rozpočtu, chybějícím úsporám a výraznému nárůstu výdajů.“

👉 „Z toho ale minimálně 147 miliard korun nesouviselo s pandemií nemoci covid-19. Ministerstvo financí ve svém pokladním plnění zařadilo mezi výdaje, které měly souviset s opatřeními proti covidu, i takové položky, které s nimi přímo nesouvisely.“

📌 Na závěr musím připomenout minimálně tři excesy, které skupina ANO ohledně naší obranné politiky vhodila do veřejného prostoru jen za poslední rok a půl a které naznačují, jak to ANO v případě opětovného vládnutí, bude s obrannou politikou mít:

⚠️ Andrej Babiš: „Nemyslím si, že bychom měli pokračovat v dodávání zbraní. My jsme dodávali zbraně a Putina jsme už zastavili a naše vlastní armáda taky není v moc dobrém stavu.“

⚠️ Andrej Babiš v „prezidentské“ debatě prohlásil, že on by rozhodně členskému státu NATO, který by byl vojensky napaden, jako vrchní velitel armády NEPOMOHL. „Ne, určitě ne, já chci mír.“

⚠️ Přehodnocení (snížení) 2 % výdajů HDP na obranu, na kterých mimochodem ještě ČR ani není. Alena Schillerová: „Dávat 2 % HDP na obranu je jen politická proklamace, nikoli reálný závazek  závazek „bychom měli postupně plnit postupně , ale teď si naráz tolik miliard do obrany (tedy ony 2 % HDP) nemůžeme dovolit.“

⚠️ Alena Schillerová: „My nepotřebujeme investovat do armády a být připraveni na válku, jak říká generál Řehka. Já se osypu, když čtu jeho vyjádření „Připravme se na válku“. My se nechceme připravovat na válku. My chceme žít v míru!“

Zdroj ZDE.

🏇 Ty hele, neměli bychom rovnou napsat do Kremlu, že se chceme stát jejich svazovou republikou dobrovolně, než se crcat s nějakou obranou? Vždyť to stojí zbytečné peníze a chleba levnější nebude?

Prosím vás, řekněte jim někdo, že v Evropě je válka.

Že imperiální totalitní mocnost, osázená jadernými základnami, vyhrožuje, že jsme další na řadě.

Že nemáme armádu v adekvátním stavu.

Že zajištění bezpečnosti jeho občanů, je primárním úkolem státu…..

Podpořte provoz této stránky

Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.

Díky!

Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.

Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh