Andrée Geulen Herscovici byla v čase II. světové války mladou učitelkou.
Když viděla rasovou perzekuci svých židovských žáků, rozhodla se pro rezistenci vůči nacistům a stala se součástí sítě, která pomáhala ukrývat židovské děti v klášterech a nežidovských rodinách.
Ještě před tím v její škole nařídila všem svým studentům nosit do školy zástěry, čímž se zakrylo ponižující označení Davidovou hvězdou uvalená na Židy.
V samotné škole se před nacisty skrývalo několik židovských dětí, v květnu 1943 však dorazila do školy, patrně na udání razie, odhalila skrývané děti a nacisti zatkli a později zavraždili pár majitelů školy.
Andrée Geulenová neprojevila tehdy žádný strach, a když se jí vyslýchající Němec zeptal, zda se nestydí učit Židy, odpověděla mu: „Nestydíte se vést válku proti židovským dětem?“.
Pak musela Andrée přejít do ilegality, v níž ovšem pokračovala ve stejné činnosti, jako když jednala pod svou skutečnou identitou.
Více než dva roky vyhlédavala Andrée ohrožené děti a přemísťovala je do křesťanských rodin a klášterů. Zajistila převzetí těmito rodinami a nadále je navštěvovala a starala se o jejich potřeby.
„Stále pláču, když si vzpomenu na dobu, kdy jsem musela vzít děti od jejich rodičů, zejména ty malé, ve věku 2–3 let, aniž bychom mohli vystrašeným rodičům říci, kde tyto děti budeme ukrývat.“
Nakonec se jí podařilo zachránit před jistou smrtí přibližně 1000 židovských dětí.
Při práci na této nebezpečné misi, se snažila buď si zapamatovat jména a adresy dětí a rodin a taky si v tajnosti si vedla záznam o původních jménech a nové identitě stovek dětí v úkrytu, z nichž mnohé už své rodiče nikdy neviděly.
Po osvobození Andrée intenzivně pracovala na tom, dostat děti z opatrovnických rodin a klášterů zpět a vrátit je jejich rodinám nebo častěji už jen příbuzným.
V průběhu dalších let pak udržovala kontakt s mnoha „svými“ dětmi a neustále je ohromovala vzpomínkami na všechny podrobnosti o jejich dětství v úkrytu.
Dne 2. srpna 1989 byl Andrée Geulen uznán jako Spravedlivý mezi národy.
A teď ta linka k naší současnosti:
Andrée Geulen-Herscovici bylo totiž rovněž 18. dubna 2007 uděleno čestné izraelské občanství při ceremoniálu v památníku Yad Vashem , jako součást mezinárodní konference Děti ukrývané v Belgii.
Když Andrée tehdy přejímala tuto poctu, řekla jednu moc důležitou větu: „To, co jsem udělala, byla pouze moje povinnost. Nerespektování tehdejších zákonů pro mě bylo normální.“
A to je ono: jedním ze stěžejních argumentů, bránících našemu efektivnímu vyrovnání se s vlastní totalitní minulostí, je mantra, že lidé, kteří se podíleli na perzekuci svých spoluobčanů, přece nemohli jinak, protože jednali podle tehdejších zákonů.
Zákony, které vytvářela totalitní justice by neměly omlouvat žádné bezpráví, páchané ať už zločinci z podstaty, nebo jen prospěchářských zbabělců – na obou typech lidí totiž ony totalitní režimy vždycky stojí.
