Tak trochu jiná starostka

Bosna zůstala po válce v devadesátých letech rozdělená nejen geograficky a politicky, ale především lidsky, nebo přesněji řečeno společensky.

A toto rozdělení se v mnoha ohledech časem ještě více prohlubuje.

Například dějiny, tedy právě příčiny, vznik a průběh jugoslávské války, se učí bosňácké, chorvatské i srbské děti (myšleno žijící v Bosně) každé svoje, tedy úplně jinak. Konkrétně srbské děti se učí o tom, že válku provázely výhradně muslimské zločiny a Srbové se museli jen bránit, před vyhlazením a ztrátou území, atd. Školy, které navštěvuje více etnik jsou rozdělené, osobně jsem viděl plotem rozdělené školní hřiště na němž si v jedné půlce hrály děti srbské a v druhé děti bosňácké.

Bohužel, ani politici se nesnaží toto napětí mírnit, ba naopak, ještě přilévají nenávist do ohně. Extrémem je vůdce Republiky srbské (části Bosny, kde žijí Srbové), spřízněnec Putina a Orbana, kteří jej finančně podporují, Milorad Dodig.

Proto jsem rád za současnou sarajevskou starostku Benjaminu Karič.

Tato mladá žena je pro mě v Bosně (a na tomto postu) jako zjevení.

Karič je držitelkou Stříbrného odznaku Sarajevské univerzity za vynikající výsledky v bakalářském a magisterském studiu, posléze vstoupila do tamní socdem a nyní je její místopředsedkyní.

Starostkou se stala vloni, kdy se původní kandidát sám z voleb stáhl.

Velmi cíleně jde za tím, aby se letité nepřátelství otupovalo a aby lidé, žijící v jedné z nejchudších (ale nejkrásnější) zemi, měli k sobě opět po desítkách let zase blíž.

Nebudu vypisovat všechny malé krůčky, mnohdy stejně v Česku bez znalosti kontextu nevnímatelné, připomenu jen dva průlomové.

V červnu 2021 navštívila Karić město Banja Luka, v srbské části Bosny,kde se setkala s jeho starostou Draško Stanivukovićem, přičemž tato událost byla prvním setkáním po 26 letech a od konce bosenské války, kdy se starostové Sarajeva i Banja Luky, jakožto dvou největších měst Bosny a Hercegoviny, setkali.

V listopadu 2021 pak nechala v Sarajevu odhalit památník místním Srbům, kteří se stali za války obětmi etnických čistek ze strany Bosňáků.

Klobouk dolů.

Sami víme, jak problematické je připomínání památky zavražděných sudetských Němců ze sklonku války na našem území. A to máme s Německem korektní vztahy už tři dekády let …

Bohužel, její mise je teprve na začátku a bude ještě hodně komplikovaná. Příklady? Se starostou Banja Luky se za nějaký čas rozhádali, když popíral a zlehčoval masakry ve Srebrenici a okolí a teď nově, věrna svému poslání, gratulovala chorvatským sousedům k postupu do semifinále MS ve fotbale (velký úspěch čtyřmilionové země) …

… načež chorvatští fotbalisté u oslav semifinále i poté třetího místa, zpívali písně, které vztahují k válce a atakům na Bosňáky.

Croatian players celebrating their WC run by singing songs from neo-fascist crooner Thompson, which explicitly make reference to the criminal “Herceg-Bosna” regime in wartime Bosnia, whose entire senior leadership was convicted of crimes against humanity. pic.twitter.com/QW5DdyATVH

— Jasmin Mujanović (@JasminMuj) December 12, 2022

Nicméně, já doufám – a my všichni ostatní si to přejme taky, že čas bude hrát pro politiky typu Karić, jejichž hnacím motorem nebude konflikt, ale spolupráce. Bosna by to moc potřebovala a všichni její obyvatelé taky.

Snad se povede časem do EU integrovat Makedonii a Černou Horu, aby pak svým ekonomickým rozvojem dali ten nejlepší příklad, že spojenectví na mírové bázi a ekonomická spolupráce, jsou tím nejlepším lékem na nacionalistický populismus politiků a frustraci z vlastních dějin.