Válka neskončí, dokud Putin neprohraje

Po několika týdnech opět text od někoho, kdo má východní Evropu načtenou jako slabikář.

Článek v The Atlantic, americké novinářky Anne Applebaum, manželky bývalého polského ministra zahraničí Sikorského. Východní Evropu zná dokonale, její předkové pochází z Běloruska a žije střídavě v USA i v Polsku. Applebaum je držitelem Pulitzerovy ceny a ceny National Book Award, obě za díla věnující se východní Evropě.

Nabídka kompromisu, který ruskému prezidentovi zachrání tvář, pouze umožní budoucí agresi.

,,Každý, kdo mluví o potřebě dohody Ukrajině, která by mohla přesvědčit Vladimira Putina, aby zastavil svou invazi, se mýlí. Někteří se domnívají, že takovou dohodu by bylo možné snadno vybudovat, jen kdyby diplomaté byli ochotni vyvinout úsilí nebo kdyby Bílý dům nebyl tak bojovný. Je to pěkná myšlenka. Bohužel předpoklady, z nichž tato víra vychází, jsou mylné.“

,,Prvním předpokladem je, že Putin chce ukončit válku, že potřebuje nabídku odbočky a že ve skutečnosti hledá způsob, jak si zachovat tvář a vyhnout se, slovy francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, dalšímu „ponížení“. Je pravda, že Putinova armáda si vedla špatně a že utrpěla mnohem větší ztráty, než kdokoli očekával, ztratila impozantní množství techniky a prokázala větší logistickou neschopnost, než většina odborníků považovala za možné. Nyní se však přeskupila na východě a jihu Ukrajiny, kde její cíle zůstávají odvážné: snaží se vyčerpat ukrajinské jednotky, vyčerpat mezinárodní partnery Ukrajiny a vyčerpat ukrajinskou ekonomiku, která se již možná zmenšila až o polovinu.“

,,Ruská ekonomika, podporována příjmy z ropy a plynu, zažívá mnohem menší recesi než Ukrajina. Ruské vedení se nezajímá o veřejné mínění, je mu jedno, kolik jejích vojáků zemře. Z těchto důvodů se Putin dost možná domnívá, že dlouhodobou opotřebovávací válku může vyhrát, a to nejen na jižní a východní Ukrajině, ale nakonec i jinde. To jistě kremelští propagandisté ruskému lidu stále namlouvají. Ve státní televizi triumfuje ruská armáda, ruští vojáci chrání civilisty a zvěrstva páchají jen Ukrajinci.“

,,Druhým předpokladem zastánců dohody s Putinem je, že Rusko, kdyby začalo vyjednávat, bude dodržovat podepsané dohody. Bezostyšná neupřímnost je však nyní běžnou součástí ruské zahraniční politiky i domácí propagandy. V době před válkou vysocí ruští představitelé opakovaně popírali, že by měli v úmyslu napadnout Ukrajinu, ruská státní televize zesměšňovala varování Západu před invazí jako „hysterická“ a Putin osobně slíbil Macronovi, že žádná válka nepřijde. Nic z toho nebyla pravda. Ani žádným budoucím slibům ruského státu, dokud jej bude ovládat Putin, nelze věřit.“

,,Rusko nemá zájem ani o dodržování četných smluv, které je teoreticky povinno dodržovat, mimo jiné Ženevské úmluvy a Úmluvy OSN o genocidě. Bez ohledu na to, co by Putin slíbil během mírových jednání, by západní představitelé museli předpokládat, že ukrajinské obyvatelstvo předané Rusku bude podrobeno zatýkání, teroru, krádežím, únosům a znásilňování v bezprecedentním měřítku; že ukrajinská města budou proti vůli veřejnosti připojena k Rusku; a že stejně jako v roce 2014, kdy ruští zmocněnci v Donbasu souhlasili s příměřím, bude jakékoli příměří dočasné a bude trvat jen tak dlouho, dokud se ruská armáda nepřeskupí, nezbrojí a nezačne znovu. Putin dal jasně najevo, že zničení Ukrajiny je pro něj zásadním, dokonce existenčním cílem. Kde je důkaz, že se ho vzdal?“

,,Třetím předpokladem je, že tato ukrajinská vláda nebo jakákoli jiná ukrajinská vláda je ochotna vyměnit území za mír. Učinit tak by znamenalo odměnit Rusko za invazi a akceptovat, že Rusko má právo unášet vůdce, vraždit civilisty, znásilňovat ženy a deportovat z ukrajinského území kohokoli se mu zachce. Který ukrajinský prezident nebo premiér může na takovou dohodu přistoupit a očekávat, že zůstane ve funkci?“

,,Ruská krutost také znamená, že každé dočasně odstoupené území se dříve či později stane zdrojem povstání, protože žádné ukrajinské obyvatelstvo nebude donekonečna snášet takový druh zacházení. Již nyní partyzáni v Melitopolu, okupovaném od prvních dnů války, tvrdí, že zabili několik ruských důstojníků a prováděli sabotáže. V okupovaném Chersonu vzniká podzemí a objeví se i na dalších místech. Ustupování území dohodou nyní jen založí další pozdější konflikt. Konec jednoho druhu násilí povede k dalším druhům násilí.“

,,To neznamená, že válka může nebo má trvat věčně nebo že diplomacie nemá vůbec žádné místo. Neznamená to ani to, že by Američané a Evropané měli být slepí ke skutečným výzvám, které bude dlouhý konflikt pro Ukrajinu představovat. Západní koalice podporující Kyjev by se jistě mohla roztříštit; vlna adrenalinu, která dosud poháněla ukrajinskou armádu a vedení, by se mohla zhroutit. Ukrajinská ekonomika by se mohla zhoršit, což by značně ztížilo nebo dokonce znemožnilo udržení boje.“

,,Ale i tak zůstává dohoda s Putinem špatným cílem. Západ by se neměl snažit nabídnout Putinovi žádnou dohodu; naším cílem by měla být jeho porážka. Ve skutečnosti je jediným řešením, které nabízí naději na dlouhodobou stabilitu v Evropě, rychlá porážka, nebo dokonce, abychom si vypůjčili Macronovu frázi, ponížení. Ve skutečnosti ruský prezident nejenže musí přestat válčit; musí dospět k závěru, že válka byla strašnou chybou, která se už nikdy nesmí opakovat. A co víc, lidé kolem něj – představitelé armády, bezpečnostních služeb, podnikatelské sféry – musí dojít k přesně stejnému závěru. Ruská veřejnost musí nakonec také dospět k tomuto závěru.“

,,Porážka může mít několik podob. Může být vojenská: USA by nyní měly zvýšit nejen úroveň, ale i rychlost své pomoci Ukrajině – poskytnout zbraně dlouhého doletu potřebné k dobytí okupovaného území a možná také pomoc s rychlejší distribucí těchto zbraní. Porážka by mohla být ekonomická, a to v podobě dočasného embarga na plyn a ropu, které by Rusko definitivně odřízlo od zdroje jeho příjmů a trvalo by přinejmenším do konce války. Porážka by mohla zahrnovat vytvoření nové bezpečnostní architektury, založené na nových druzích bezpečnostních záruk pro Ukrajinu, nebo dokonce určitý druh členství Ukrajiny v NATO. Ať už bude mít jakoukoli podobu, musí se podstatně lišit od Budapešťského memoranda z roku 1994, v němž byly Ukrajině nabídnuty bezpečnostní „záruky“, které neznamenaly vůbec nic.“

,,Porážka by mohla zahrnovat i širší sankce, a to nejen vůči několika vybraným miliardářům, ale vůči celé ruské politické třídě. Nadační fond proti korupci vedený vězněným Alexejem Navalným vypracoval seznam 6 000 „úplatkářů a válečných štváčů“ – tedy politiků a úředníků, kteří umožnili válku a režim. EP již vyzval k uvalení sankcí na tuto skupinu. Pokud budou následovat další, možná se konečně podaří přesvědčit některé členy vládnoucí elity, aby si začali hledat nové zaměstnání nebo alespoň začali mluvit o tom, jak provést změny.“

Vítězství na Krymu Kreml neuspokojilo. Ani vítězství v Chersonu Kreml neuspokojí.

,,Administrativa USA zjevně ví, že porážka, odsunutí Putina na vedlejší kolej nebo jeho odstranění je jediným výsledkem, který nabízí nějakou dlouhodobou stabilitu na Ukrajině a ve zbytku Evropy. „Putin,“ řekl Joe Biden v březnu, „nemůže zůstat u moci.“ V dubnu Lloyd Austin prohlásil, že doufá, že „uvidí Rusko oslabené do té míry, že nebude moci dělat takové věci, jakých se dopustilo při napadení Ukrajiny“. Oba tyto výroky amerického prezidenta a ministra obrany byly považovány za bezmyšlenkovité výroky, které by mohly Rusy podráždit. Ve skutečnosti šlo o přiznání ošklivé reality, které nikdo nechce čelit: Jakékoli příměří, které Putinovi umožní zažít jakékoliv vítězství, bude ze své podstaty nestabilní, protože ho povzbudí k dalším pokusům.“

,,Chápu obavy, že tváří v tvář hrozící prohře se Putin bude snažit použít chemické nebo jaderné zbraně; na začátku války jsem se obávala téhož. Ale ústup z Kyjeva a Charkova naznačuje, že Putin přece jen není iracionální. Velmi dobře chápe, že NATO je obranná aliance, protože švédskou a finskou přihlášku přijal bez vytáček. Jeho generálové kalkulují a zvažují náklady. Byli dokonale schopni pochopit, že cena za brzký postup Ruska je příliš vysoká. Cena za použití taktických jaderných zbraní by byla mnohem vyšší: Jejich použití by nemělo žádný vojenský dopad, ale zničilo by všechny zbývající vztahy Ruska s Indií, Čínou a zbytkem světa. V tuto chvíli nic nenasvědčuje tomu, že by jaderné hrozby byly reálné.“

,,Naproti tomu skutečná porážka by mohla přinutit k zúčtování, k němuž mělo dojít v 90. letech, v okamžiku, kdy se Sovětský svaz rozpadl, ale Rusko si ponechalo všechny přívlastky a cetky sovětského impéria. Rok 1991 byl okamžikem, kdy si Rusové měli uvědomit pošetilost imperiální rozpínavosti Moskvy, kdy jim mělo dojít, proč je tolik jejich sousedů nenávidí a bojí se jich. Ruská veřejnost se však z ničeho takového nepoučila. Během deseti let Putin, překypující křivdami, mnohé z nich přesvědčil, že jim Západ a zbytek světa něco dluží a že další dobývání je oprávněné.“

,,Vojenská prohra by mohla vytvořit skutečný prostor pro národní sebereflexi nebo pro zásadní změnu, jak se to v minulosti v Rusku často stávalo. Pouze neúspěch může přesvědčit samotné Rusy, aby zpochybnili smysl a účel koloniální ideologie, která po desetiletí opakovaně ožebračovala a ničila jejich vlastní ekonomiku a společnost, stejně jako ekonomiku a společnost jejich sousedů. Další zamrzlý konflikt, další dočasné vyčkávání, další kompromisy, které zachraňují tvář, neukončí vzorec ruské agrese ani nepřinesou trvalý mír.“