Všechno už bude jinak

,,20 miliard navíc na obranu – shodli se na tom šéfka resortu s ministrem financí. Armáda plánuje nabrat další stovky vojáků, chce nakupovat nová bojová vozidla, vrtulníky i munici. Nejpozději do roku 2025 chce vláda zvýšit výdaje na obranu na 155 miliard.“

Tato zpráva by byla jen ještě před několika měsíci neuvěřitelná a v reáliích české politiky, ale i společnosti by ani nemohla reálně vzniknout.

Většina minulých vlád armádu přiškrcovala a před volbami slibované investice do obrany se takřka nikdy ve slibované míře neuskutečnily. Přitom ekonomika připisovala dlouhá léta několik procent HDP ročně.

Vládu čeká těžké období s nutností vybalancovat až existenční investice do vlastní obrany s mírněním následků ekonomické krize, přičemž bude muset řešit obě proti sobě jdoucí situace najednou.

Bohužel, taková je dnešní bezpečnostní a ekonomická realita světa, který žijeme.

Navíc, co si budeme povídat, současný stav je odrazem chyb, které jsme napáchali. Energetická závislost na totalitním státu, který ji používá k našemu vydírání, zároveň neadekvátní, tedy nedůsledná, reakce na vnitřní vývoj v Rusku v poslední dekádě a na jeho expanze (Gruzie, Krym, Donbas). Na druhé straně žijeme v zemi s nefunkční státní správou, která nedokáže vymyslet adresnou plošnou pro nejpotřebnější a rozhazuje tak méně účinnou, ale dražší, pomoc plošnou – navíc nemotivující k šetření (to snad zařídí nakonec sama cena energií).

A nemusí jít jen o tohle – i krize trhu s bydlením padá minimálně z části na nefunkční stát, jednak máme jedno z nejkomplikovanějších a nejpomalejších stavebních řízení a taky stát dosud nedokázal přijmout zákon o sociálním bydlení, který by principiálně pomáhal těm nejzranitelnějším z nás. Výsledkem je cenová nedostupnost pro velkou většinu obyvatel, jejich následná frustrace a snížení důvěry v systém.

A na řešení problémů nezbývá obvyklý čas a nejsou k dispozici ani ,,obvyklé“ peníze …

To je dnešek.

K tématu, jakou dobu nyní žijeme a jak prudce se mění priority a nároky na nás, občany a voliče, píše Daniel Koštoval, bývalý šéf vyzbrojování resortu obrany a dnes  člen pražského Centra transatlantických vztahů. Těžko říci, jestli nakonec Česko půjde cestou, je ale jasné, že by elity a politici měli s veřejností tuto debatu otevřít.

Zkrátka, to, co a jak jsme žili dosud už neplatí a následují dekády prostě budou jiné, těžší a složitější.

Zaveďme „švédskou“ vojnu

,,Do roku 2027 musíme být schopni v případě napadení republiky postavit z mírové armády válečnou armádu o 150 tisících mužů do tří až čtyř měsíců.“

Ve věci Ukrajiny musíme usilovat o to, aby se nerozhodla metodou „o nás bez nás“ – jinými slovy aby o osudu Kyjeva nerozhodly Spojené státy s Ruskem a dalšími za zavřenými dveřmi. Pokud by se totiž toto stalo, bylo by tady obrovské riziko, že by z toho mohl být precedens do budoucna. Speciálně pro nás jako menší zemi totiž tohle nebezpečí vždycky existuje.“

(Poznámka: Nejde o to, že bychom se neměli spoléhat na spojenecké závazky, ale zároveň stále myslet i na vlastní zajišťování bezpečnosti, k nimž výše položený text patří. Nikdy totiž nevíte, co se v budoucnu změní. Viz Trump v USA, na nichž jsme závislí nejvíc, dále například lavírování Olafa Scholze, nebo hrozba vlády Fratelli d Italia a Salviniho Ligy v blížících se italských volbách, atd. Proto je třeba důsledně hlídat jakékoli formy tzv. mírových dohod velmocí na úkor napadeného státu. Mnichov 38 je snad dostatečným mementem alespoň pro nás.)

,,Bude se muset změnit spousta věcí. Musíme si uvědomit, že jsou kolem nás státy, které jsou ochotné postavit a použít statisícové armády. Proto my potřebujeme kvalitativně změnit přístup k zajišťování své obrany. Relativně rychle – do několika měsíců – musíme být schopni postavit 100 až 150tisícovou armádu. Tomu musíme přizpůsobit i své personální i výrobní kapacity.“

,,Taková masa lidí samozřejmě potřebuje základní výzbroj typu útočné pušky, munice, obrněné transportéry a tak dále. To všechno musíme být schopni vyrábět v dostatečném množství a relativně krátkém čase, tedy do půl roku až jednoho roku. To je zásadní úkol pro českou vládu na několik příštích let.“

,,Celková změna systému je úkol na příštích pět let. Do roku 2027 musíme být schopni v případě napadení republiky postavit z mírové armády válečnou armádu o 150 tisících mužů do tří až čtyř měsíců. K tomu počítám i schopnost ji umět adekvátně vybavit, což zahrnuje schopnosti českého obranného průmyslu.“

,,Musíme masivně rozšířit aktivní zálohy. V současné době máme kolem tří a půl tisíce mužů, potřebujeme jich 35 až 45 tisíc – tedy více než desetinásobek. Měli bychom také umět zavést dobrovolnou vojenskou službu pro všechny od 18 let, jako to mají například ve Švédsku.“

,,Ve Švédsku vám při dovršení plnoletosti přijde e-mail, ve kterém dostanete nabídku absolvovat vojenský výcvik v délce devět až jedenáct měsíců, a následně můžete uzavřít kontrakt na tři až pět let. V jejich prostředí je motivací například financování vysoké školy, u nás bychom to mohli nastavit jinak, podle našich poměrů a tradic. Švédové mají více uchazečů než míst, mají luxus si dokonce vybírat.“

,,My potřebujeme jednoznačně zavést moderní vojenskou službu na obdobném principu, abychom tu měli kvalifikované lidi, kteří v případě napadení státu vědí, co mají dělat, a jsou rychle k dispozici.“

,,Současný návrh na rozšíření armádních sil je nedostatečný. Jedná se jen o první krok, který má vést k vytvoření podmínek k zavádění toho, o čem zde mluvíme. Ministerstvo obrany chce tímto mapovat, kolik lidí by vlastně mohlo sloužit v armádě. To je ale krok číslo jedna, ale my musíme poměrně rychle udělat kroky číslo dva, tři, čtyři a pět. Potřebujeme nejen vědět, kolik by vojáků mohlo teoreticky být, ale i kolik jich reálně potřebujeme, kolik pro ně potřebujeme zbraní, kasáren, výrobních kapacit, potravin a tak dále. Je to celý sled navazujících úkonů.“

,,Máme legislativu o tom, že existuje mobilizace, branná povinnost ve věku od 18 do 60 let, ale naprosto odumřel ten implementační systém: jak ty lidi oslovíte, jak rychle je vybavíte, jak je budete mít vycvičené a tak dále. To u nás absolutně neexistuje.“

,,Obrana státu vůbec nemůže být jen záležitostí armády, týká se celé země. Budeme také muset opět zavést nějakou formu civilní obrany, abychom dokázali efektivně chránit civilní obyvatelstvo. O těch věcech se opět musí učit ve školách a v rámci středních škol je třeba zavést moderní formu branné výchovy coby přípravy na brannou povinnost.“

🏇 Je jasné, že celá tato problematika se bude muset kvalitně diskutovat s veřejností (z toho mám při komunikačních schopnostech pětikoalice trochu strach) a některé věci nakonec dopadnou jinak.

Ale je jistě, že současná obranyschopnost země jako celek, neodpovídá současné míře ohrožení a bude se muset rychle proměnit.

A tím spíš by celá záležitost nabyla urgentní podoby, pokud by Rusko Ukrajinu nakonec zničilo (záleží na nás: sankce a dodávky materiálu) a jeho armáda nalehla na východní hranici našich států.

Jde ostatně jen o první z Putinových postupných cílů.

Bezpečněji už bylo, ta éra ale bohužel skončila. Vstoupili jsme do jiné, nebezpečnější, na níž v tuto chvíli nejsme (kromě podepsaných smluv) fyzicky jako stát připraveni.