Vyhoštění kolaboranta

Česká republika KONEČNĚ vyhostila Alexandra Barabanova, jednoho z předních ruských aktivních kolaborantů působícího na území naší země.

Alexander Barabanov byl velmi aktivním šiřitelem ruské propagandy už od přepadení Krymu a Donbasu v roce 2014. Do veřejného prostoru vypouštěl ruské lži, že Rusy na Ukrajině pronásledují fašisté nebo že se na Ukrajině od roku 2000 připravovaly „akce fašistů a nacistů“, kteří pak převzali moc v zemi.

Zdroj: ČRo ZDE.

Měl celkem slušný dosah na sociálních sítích, jeho lži publikovaly Parlamentní listy, mnoho dezinformační webů a stránek a nejen to, dokonce byl zván i na obrazovky ČT, kde mezi lidi, kteří si za její objektivní vysílání platí, šířil ruské verze událostí – tedy Putinovskou propagandu.

Screen od Roman Máca

Dříve mu dokonce Česká republika platila provoz jeho neziskovky Artěk, jak tehdy upozorňovala například novinářka Kateřina Šafaříková.

… a nešlo jen o rok 2014, kdy se snad zprvu mohlo zdát (haha), že není úplně jasné, oč přesně v Ukrajině jde a kdo je tam agresorem, porušujícím mezinárodní právo.

Zkrátka, jsme si (a to se děje i dnes) sami podráželi nohy a posilovali pozice nepřátel v zemi. Obrázek níže je z Českého rozhlasu.

A jeho sociální sítě jely propagandu ještě dávno v době, kdy ruská armáda vyvražďovala civilní obyvatelstvo Ukrajiny, mučila a zabíjela zajaté vojáky a unášela ukrajinské děti daleko do Ruska na převýchovu.

Barabonov z Česka pro ruskou státní a propagandistickou televizi obhajoval útok ve Vrběticích.

Screen od Romana Mácy. ⬇️

Osobně jsem na to upozorňoval už vloni, že tento člověk působí vyloženě aktivně nepřátelsky a dlouhodobě už vloni. Tím spíš, když měl úzké vazby na ruskou ambasádu. Ale nemyslel jsem si, že k něčemu ze strany českých úřadů dojde. Nota bene, když o něm naše oficiální místa už dlouhou dobu věděla, viz první screen:

Níže část textu z Deník N:

Nyní Barabanova česká vláda vyhostila s odůvodněním, že by mohl ohrozit bezpečnost státu.

„Je důvodné nebezpečí, že by Alexander Barabanov mohl ohrozit bezpečnost státu,“ stojí v rozhodnutí vydaném ministerstvem vnitra. „Ve veřejném zájmu rozhodně není, aby na území České republiky pobýval cizinec, který by mohl ohrozit bezpečnost státu.“

„Ministerstvo k vyhoštění Barabanova přistoupilo na základě tajných informací, které mu dodaly české zpravodajské služby. Z utajovaných informací vyplývá skutečnost, že účastník řízení představuje nebezpečí pro bezpečnost České republiky. Svým jednáním by mohl být způsobilý ohrozit zájem chráněný ústavním zákonem.“

„Podle potvrzených informací Deníku N se o vyhoštění Alexandra Barabanova, respektive o zrušení jeho trvalého pobytu, snažily české úřady už v minulosti. A to kvůli jeho úzkým stykům s ruskou ambasádou v Praze a vzhledem k tomu, co veřejně hlásal.“

„Už měl být dávno vyhoštěný, ale nebyla tady politická vůle. Nyní už je,“ popisuje vysoce postavený zdroj blízký současné vládě, další to potvrzuje.“

Zdroj ZDE.

Tak šťastnou cestu!

A mimochodem, toto by ještě mělo mít v Česku několik pokračování, například viz ZDE, ZDE a ZDE.

Podpořte provoz této stránky

Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.

Díky!

Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.

Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh