Miloš Zeman se po několika týdnech vynořil z péče ošetřujícího týmu Totenkopf ve složení Mynář, Ovčáček, Nejedlý.
A stálo to za to.
Po dlouhé odmlce, kdy se ve svých oficiálních (ne)vystoupeních promlčel například výročím upálení Jana Palacha, následnými nejvýraznějšími protikomunistickými demonstracemi, známými pod názvem Palachův týden a třeba celým děním okolo tlaku Ruska na Ukrajinu, se připomněl, kým vlastně ve skutečnosti je.
Nikoli prezidentem České republiky, ale kolaborantem totalitních režimů, Ruska a Číny.
Jediné, co Miloš Zeman během svých dvou mandátů dělal, opravdu poctivě (tedy ještě kromě cíleného rozeštvávání společnosti), je co nejponíženější rektální alpinismus a snaha o zalíbení se mocipánům v Moskvě a Pekingu.
Toto vystoupení je bizarní i v tom, že člověk už takřka náležející předpeklí, si i v posledních zbytcích sil, najde v sobě tu energii (a je vidět, jak bojuje, aby děkovně -lísající řeč zvládl), jak zalichotit Číně a uškodit vlastní zemi.
Naštěstí, (v tomto případě naštěstí) oficiální politiku ČR nereprezentuje prezident, ale vláda v čele s premiérem a ministrem zahraničí.
A na tomto poli je pozice České republiky jasná a především od Zemanovy setrvalé poklony směrem k totalitě, ZCELA ODLIŠNÁ.
