Analýza Technet.cz se nezaměřuje na politické aspekty možného útoku, ale na čistě armádní hledisko. Uvidíte sami, že by Putinovi okupace nové části Ukrajiny mohla, pokud by byla ovšem úspěšná, výrazně pomoci.
Ruskou zbrojní výrobu sužují korupce, nedostatek moderních technologií a nízká kvalita výroby. Kromě těchto nadčasových potíží však zápasí také se zcela konkrétními technologickými nedostatky.
Úvod
Sovětský svaz, poučen vývojem druhé světové války, svou zbrojní výrobu rozptýlil po celém území rozsáhlé země a díky tomu byly některé strategické zbrojní závody vybudovány na sovětské Ukrajině.
Po rozpadu SSSR Rusko dokázalo řadu výrobků z firem, které se ocitly za jejími hranicemi nahradit a s podniky, jejichž produkci nahradit nedokázalo, udržovalo přátelské obchodní vztahy.
Vše se změnilo poté, co Rusko začalo ve vlastním příhraničí napadat své sousedy. Čečensko, Ingušsko a Dagestán pro Rusy výrobně důležité nebyly. Horší situace nastala v roce 2008 při válce s Gruzií, (výrobce bitevních letounů Su-25). Po okupaci Krymu v roce 2014 však nastala pro ruskou armádu malá katastrofa.
Rusko přišlo o tři podstatné segmenty své zbrojařské výroby: o velké výrobní doky, o klíčového výrobce tanků a jejich komponentů a o výrobce a dodavatele velkých přepravních armádních letadel.
Ty všechny sídlí v dříve pro Rusko přátelské Ukrajině.
Už z toho je mimochodem vidět, jakým bylo přepadení Krymu a Donbasu špatně naplánovaným strategickým krokem.
Námořnictvo
Ruské námořnictvo dlouhodobě doplácí na to, že nemá velké vojenské loděnice. Většina největších sovětských válečných lodí, včetně ambiciózního (avšak nedokončeného) projektu letadlových lodí třídy Uljanovsk, vznikala totiž v loděnici číslo 444 v Nikolajevu v Ukrajině.
K výrobě velké vojenské lodi je potřeba tzv. suchý dok, který však v potřebné velikosti Rusko postrádá.
Rusové tak začali s provizorním spojováním menších suchých doků v Murmansku a v současné době jsou jejich největšími loděnice Severnaja Verf v Petrohradu. Ani zde však nevyrobí plavidlo větší, než je fregata.
Celá situace je pro Rusko o to horší, že v ukrajinském Nikolajevu sídlí také továrna Zorja-Mašprojekt, která vyrábí plynové turbíny, lodní motory, jimiž měly být vybaveny nové ruské fregaty tříd Admiral Gorškov a Admiral Grigorovič, největší námořní lodě, které v Rusku vznikly po rozpadu Sovětského svazu.
Tanky
Druhým zásadním technologickým problémem ruského zbrojního průmyslu je zoufalý stav mamutího výrobce tanků Uralvagonzavod.
Výrobce tanků T-72 a T-90 má ze zahraničí stále méně zakázek a zároveň již dlouhé roky není schopen postavit linku na sériovou výrobu moderních typů T-14 Armata, které by měl staré sovětské konstrukce nahradit. Ruská vláda jej proto musí dotacemi opakovaně zachraňovat před krachem.
A tady je situace pro ruské jestřáby ještě zajímavější:
Pouhých 20 kilometrů za ruskými hranicemi na východní Ukrajině totiž stojí druhý pilíř výroby tanků v Sovětském svazu, Charkovský tankový závod.
Zatímco v Nižném Tagilu (Uralvagonzavod) produkovali zejména tanky řady T-72, v Charkově se soustředili na výrobu moderních tanků T-80. Když se tak po rozpadu SSSR Charkovský tankový závod ocitl v cizí zemi, bylo v Rusku rozhodnuto začít T-80 vyřazovat.
Před třemi lety však muselo být i z důvodu neuspokojivého stavu v Uralvagonzavodu toto rozhodnutí revidováno a T-80 budou v Rusku ve verzi BVM sloužit dál. To znamená nákladnou náhradu celých konstrukčních celků z Ukrajiny za ty ruské, je to pro Rusko jediná reálná možnost.
No jo, ale co teď, že jo?
Letectvo
Třetí zásadní technologický problém sužuje ruské letectvo. Sovětský svaz většinu dopravních letadel vyráběl ve dvou podnicích, v moskevské továrně Iljušin a kyjevském podniku Antonov. Postupem let se Iljušin soustředil stále více na civilní produkci (jeho letadla létala také v Československu) a Antonov na vojenskou.
Na sovětské Ukrajině vznikla řada známých konstrukcí, namátkou An-12, nebo An-24/An-26. V posledních letech se však nejvíce proslavily supertěžké transportní letouny An-124 Ruslan a An-225 Mrija. An-124 přitom slouží také v ruském letectvu a Rusové tak byli, pokud jde o jeho údržbu, dlouhé roky odkázáni zejména na společnost Ivčenko-Progress, která dodává pro letouny Antonov motory.
Když však došlo k okupaci Krymu, proud náhradních dílů vyschnul. Ruské An-124 tak jeden po druhém zůstávají stát. Armády velikosti té ruské však mamutí transportní letouny potřebují nejen pro transport velkých objemů materiálu, ale také pro výsadkové jednotky.
A co tedy bude?
Podle zpravodajských zdrojů, doložených v západním tisku řadou satelitních snímků, stojí ruské jednotky podél východní a severovýchodní hranice Ukrajiny a jejich útok by nejspíše vedl na území levého břehu řeky Dněpr, na tzv. levobřežní Ukrajinu. K případné ofenzívě by se jistě připojily také jednotky z Krymského poloostrova a námořní pěchota z námořních základen v Černém moři.
Když se přitom podíváte na mapu, zjistíte, že v očekávaném hlavním směru postupu ruských jednotek stojí města Charkov, Záporoží a Nikolajev. Jsou to města, ve kterých sídlí továrny na výrobu tanků, leteckých motorů a náhradních dílů, které Rusům tak zoufale chybí a ve kterých se také nachází největší vojenské loděnice někdejšího sovětského námořnictva.
Situaci na Ukrajině dlouhodobě sleduje přední bezpečnostní analytik Lukáš Visingr: „Je nutné kromě již zmíněných cílů připomenout také firmu Motor Sič ze Záporoží na východní Ukrajině. Ta je významným výrobcem motorů pro ruské transportní vrtulníky řady Mi-8/Mi-17 a bitevní vrtulníky Mi-24 a Mi-28. Když v roce 2014 (po ruské okupaci Krymu) přestala motory do Ruska dodávat, na rok tím prakticky zastavila vývoz většiny typů ruských helikoptér.“
🏇 Hodně lidí se v diskuzi nad posledním rusko – ukrajinským vývojem ptá, co by tím vůbec Putin mohl získat.. Tady je jedna z hlavních odpovědí.
Navíc asi nemá smysl se ptát, pohledem západního demokrata, co diktátor získá z našeho pohledu útokem na souseda, jejich způsob přemýšlení i pohnutky, jsou totiž z našeho pohledu obvykle nelogické a nesmyslné.
Na druhou stranu mi v ruských přípravách na útok moc nehraje ta velmi otevřené forma, nechávají si schválně vidět na ruce, což v situaci, kdy se chystáte zaútočit na obranyschopnou zemi, je vlastně velmi kontraproduktivní. Spíš mi to přijde jako těžká a asertivní forma vydírání západu.
Každopádně, jestli se Putin o útok na Ukrajinu pokusí, měl by to být hodně rychlý začátek jeho konce. A ten eventuálně budeme muset zařídit my – západ.
