„Každý člověk má zodpovědnost za veřejný prostor a za zemi, ve které žije. Kdybych nedělal to, co dělám, přenechal bych prostor lidem, kteří rozdělují společnost mnohem víc než já.“ Karel Paták, autor stránky Visegradský jezdec
Rozhovor (odemčený zde) je specifická kategorie, v níž platí, že obvykle neřeknete všechno, co k dané otázce chcete říct. Někdy to utne sám zpovídající, někdy sám dotazovaný. Osobně jsem nechtěl, aby se každá odpověď „rozkošatila“, protože se znám a nakonec bych vlastně odpovídal na něco jiného, než byl položen dotaz.
Pan Veselovský je profík a umí hosta rozmluvit a já jsem se cítil ve studiu, (které na mě jinak působilo odtažitě) komfortně. A to je pro mě, který se neprezentuje mluveným slovem, ale psaním – a tudíž vystupuju málo, než aby se z toho pro mě stala rutina, důležité.
Postřehy
Rozdělení společnosti
Ne, že by bylo žádoucí (naopak!), ale stalo se a děje se tak ve všech okolích zemích. Proč? Prudké změny světa kolem nás, rychlejší, než se na ně stačí většina lidí adaptovat. Zklamání z politiků, (někdy reálné, někdy uměle vytvořené populistickými opozicemi tradičních stran, případně dezinformačním ekosystémem), globalizace a její negativa (přičemž pozitiva v klidu bereme za své – ale holt každá taková záležitost má svá pro i proti), internet a sociální sítě – v nich lidi najdou odpovědi na své otázky a pochyby, bohužel obvykle to dopadá tak, že víc, než aby tyto odpovědi popisovaly reálný stav, jsou přijímaná vysvětlení taková, aby konvenovala s názory toho, který si je vyhledává. A čím je takový člověk emočně labilnější a odmítne kritické myšlení, tím jsou odpovědi internetu, které akceptuje, blíže dezinformačním zdrojům.
Každá společnost má několik slupek, síla jejich vrstev se průběžně mění, například podle toho jak kvalitně zemi spravuje daná politická reprezentace, podle ekonomické, případně bezpečnostní situace v zemi.
Přičemž síla slupky extrému se mění i podle dezinformačních narativů a jejich zásahu do společnosti a i eventuálně podle cílených hybridních operací (často se prolínají). Brzy na vlastní oči uvidíte, jak měnící se intenzita dezinformačních narativů ve společnosti – a její následky -vypadají.
Začíná podzimní vlna Covidu.
Podle toho, co pozoruji, ač bude tato vlna asi mírnější (myšleno ve smrtnosti a propsání se nákazy do těžkých případů) a opatření budou nejmírnější za poslední tři podzimy. Dezinformační scéna, která zpracovává skupinu lidí dezinformacím podlehlým už dlouhé měsíce v kuse, letos však nebude mít problém tyto lidi, emočně programově natlakovávané už od turnusu zimní vlna Covidu + začátek ruské války, zpracovat tak, aby ohledně C 19 (připomínám- nejlehčí průběh, nejmírnější opatření) vyváděli nejvíc ze všech tří C 19 sezón.
Cíl: zvětšit skupinu lidí, které dezinformace zcela ovládají a předávat jim otevřeně proruské narativy, (což má ve finále směřovat k tomu, aby tato antisystémová skupina rozleptávala svým působením – jsou organizovaní a hlasití – důvěru ostatních občanů v demokracii jako systém a v demokratické mechanismy státu – justice např. Typicky: „všichni lžou, všechno je podvod, spiknutí“) , které budou nejprve postupně akceptovat a po té už i aktivně šířit.
Pokud skutečně člověk propadne dezinformacím, tedy se pro něj stanou PRIMÁRNÍM zdrojem o tom, co se děje ve světě, je demokracii nebezpečný. Nechce totiž demokracii legálními prostředky vylepšovat, ale svrhnout a nastolit něco, čemu sám říká vláda lidu. Lid ale v demokracii, tak ja ji v současné epoše lidstva uplatňujeme, vládne pomocí jím volených zástupců, jinak by tato demokracie ostatně ani nebyla funkční a reakceschopná.
Dezinformacemi semletý člověk (a ti nejčastěji tvoří podhoubí kolaborantů s RF a extrémistů) podle mě vykazuje dva základní projevy: emoce (větší až mnohem větší než adekvátní) a formování vyhrocených postojů z neexistující reality.
Více jsem psal o tomto společenském fenoménu i ZDE.
Příklad: důchodce Balda:
Zkusil vykolejit vlaky a hodit to muslimy. Vycházel z přesvědčení (emoce neadekvátní situaci), že musí varovat českou společnost, protože jinak dovolíme muslimům, (my, kteří jsme ještě neprozřeli) islamizovat českou společnost. Právo šarija, dětské sňatky, atd. Tedy absolutně iracionální vnímání reality, od uprchlické krize v roce 2015 se nastavení (ani počet) muslimské komunity nijak zásadně nezměnily.
Nic z toho, co se honilo v jeho dezinfohlavě se v ČR reálně nedělo.
Balda reagoval megaemočně (pokusem o vykolejení vlaku) na absolutně neexistující realitu.
Výše popsané je extrém, názorový okraj společnosti, nepříliš početný, ovšem díky práci dezinformačního systému, hodně emočně nabuzený a proto se hlasitě vyjadřující (mnohem více, než je obvyklé) k celospolečenským problémům a tudíž, z pocitu ohrožení i ochotně se organizující.
Nevýhodou (naštěstí) je snaha mít v čele personu vůdcovského typu v čele, přičemž nakonec místo kooperace přijde rozhádání se osob, kzeré mají ambici tuto figuru zastávat.
Naposledy to vyšlo najevo dnes 🙂 ⬇️
Organizátoři demonstrací na Václaváků se navzájem okrádají o vybrané peníze …
Společnost má i druhý pól, lidí vidící budoucnost svou země na západě a v euroatlantických strukturách, aktivně se zajímající o politiku. Ani těchto lidí není zase až tolik a nyní, logicky, když většinu z nich v současnosti zastupuje aktuální vláda, je jejich mobilizační potenciál menší.
Zkrátka, tam chybí strach o demokracii jako takovou, například z doby, kdy zemi politicky ovládalo duo Babiš – Zeman.
Největší část společnosti (ale ne homogenní) tvoří skupina lidí mezi těmito dvěma póly, možná bychom jí mohli říkat mlčící většina.
Tito lidé se o politiku intenzivně nezajímají, na rozdíl od dvou výše zmíněných skupin, nicméně základní povědomí o ní mají. Na ně cílí velká část volebních kampaní (voličská jádra své preference obvykle nemění) a tito lidé z pólu nejblíže prozápadním aktivním občanům, posílili jejich řady například v době demonstrací Miliónu chvilek pro demokracii, před několika lety.
Naproti tomu ta část mlčící většiny, která je názorově nejblíže dezinformační scéně, může její řady rozšířit například když vláda nezvládne komunikovat průběh podzimní vlny Covidu, nebo, když určitá část společnosti nebude dostatčně vládou ochráněna před následky energetické krize.
Závěr
Za mě říkám bavme se as diskutujme spolu navzájem, kromě dezinfolidí (v současnosti se prakticky kryje s ruskými kolaboranty) to má cenu s každým segmentem.
Příklad: když se řekne volič ANO, každý si představí ty fanatické Babišky z náměstí, kde zastavil obytňák. Ale ANO v každém okrese volí vyšší tisíce lidí, z nich většina takto vyhraněná není. Jsou to lidí s nimiž se můžeme navzájem bavit o fotbale, holkách / klucích, cestování, počasí, … zkrátka o všem kromě politiky.
Možná není nutné jim zkoušet jejich názor vymlouvat, za mě by úplně stačilo, kdyby tito umírnění voliči, díky tomu, že je nebudeme ostrakizací odsouvat, neskončili na okraji, který by je postupně absorboval.
Sám mezi blízkými kamarády jednoho z Babišových voličů, svoje názory známe, prostě se hovorům o politice vyhýbáme a normálně spolu můžeme trávit volný čas.
Neměli bychom se nechat navzájem mezi sebou rozdělit, spíš naopak izolovat tu extrémistickou menšinu (já to dělám tím, že vám všem ukazuju, co jsou tito lidé zač) od všech slušných lidí v republice, napříč všemi ostatními „bublinami.
Pokračování, tentokrát asi k provozu stránky, zítra.
Podpořte provoz této stránky
Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.
Díky!
Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.
Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji
