Za rokem 2023 u projektu Visegradský jezdec

Všichni, kdo znáte historii stránky Visegradský jezdec, jak vznikala, proč skončila a jak jste ji sami dokázali vrátit zpátky, víte, že nejde jen o samotné texty na Facebooku a Instagramu (a teď už nově i na Threads).

Hned, jakmile jsem zjistil, že vaše příspěvky na provoz stránky převyšují moje potřeby (pro vysvětlení: měl jsem si o polovinu snížit úvazek v práci a psát a dostával bych za to od vás dohromady tu druhou polovinu platu), mi bylo jasné, že je to možnost, jak podpořit na jedné straně média a novináře, kteří jsou nakonec vždy zdrojem mých textů a na straně druhé podpořit i humanitární a vzdělávací projekty, které posilují celospolečenskou soudržnost a odolnost.

Proto posílám, (kromě různých forem předplatného a finanční podpory médiím) část vašich příspěvků i například

• Paměti národa, včetně jejího fondu fyzické pomoci veteránům a disidentům
• Spolku pro zachování odkazu českého odboje (nekomunističtí veteráni a odbojáři)
• projektu Holocaust.cz, který mapuje osudy našich židovských spoluobčanů za protektorátu
• projektům jako Kverulant.cz, Demegog.cz., Manipulátoři.cz, Konšpirátori.sk a Nelež , kteří za nás hlídají politiky a dezinformační scénu
• projektům, které pomáhají v mnoha segmentech naší společnosti, kam státní správa efektivně nedohlédne a neumí je nahradit: Člověk v tísni, Klub svobodných matek, iniciativa Šatník, romská stipendia, mobilní hospic svatého Jiří Cheb, platforma pro sociální bydlení.

V loňském roce jsme navíc několika desítkami tisíc korun v součtu podpořili jak ukrajinské válečníky, české dobrovolníky, kteří jim i civilistům v Ukrajině pomáhají, stejně jako ukrajinským uprchlíkům na našem území.

Celková částka, kterou jsme takto vloni pomohli potřebným lidem v Česku a v napadené Ukrajině se bude pohybovat mezi 350 – 400 000 korun (přesně budu vědět až při daňovém přiznání).

Díky vašim příspěvkům!

Navíc jsme společně dokázali vybrat skoro 150 000 (spíš ještě o desítky víc, které tam dorazily ještě v dalších dnech) na zdravotnické balíčky pro první linii fronty, tzv. IFAKy.

Další akcí nad rámec měsíčných pravidelných plateb, byl nákup nabíjecí stanice EcoFlow k systému Starlink, tak potřebný pro úplně první frontovou linii. Příběh v textu ZDE.

Taky jsem byl s @koridor_ua na jaře v Oděse, Mykolayivu a v čerstvě osvobozeném Chersonu, kde jsem s nimi strávil několik dní, aby mi ukázali, jak práce českých dobrovolníků za frontou vypadá a symbolicky (protože velmi nakrátko) jsem do jejich aktivit v okolí Chersonu i zapojil.

A daří se i vytváření komunity, která se kolem stránky buduje, což je jedním z mých cílů.

Příklad? Píše mi neznámá paní, že fandí tomu co dělám a že by chtěla na Ukrajinu darovat své starší auto. Je bohužel malé a na několika místech „vpředu“ o něj není zájem.

Nevadí, oslovuji dobrovolníky v Česku, auto nabízím někomu z ukrajinské komunity uprchlíků.

Za dva dny je domluveno a za několik dní si mladá ukrajinská maminka jede převzít auto z Hradce Králové do Litomyšle 🙂

To jsme my, Češi, kteří umíme v nouzi pomáhat druhým ❤️

V neposlední řadě celá naše komunita ještě dělá něco, čemu já říkám sekundární pomoc. Totiž, vždy když nasdílím text o nějaké prospěšné veřejné aktivitě, která se dá zároveň nějak podpořit, alespoň část z vás to vždy udělá ❤️

A nejde jen o peníze (namátkou nedávno projekty Nové háro, nebo hostitelství dětí), ale třeba i o darování krve u příspěvku lékaře z týmu, který operoval postřelené studenty z FF UK (a všechny zachránil!), nebo kdysi o zápis do registru dárců kostní dřeně.

Někdy mi celá komunita připadá, jako jezdec na bobové dráze. Já dám impuls, myšlenku roztlačím a vy pak jen postupně zrychlujete jeho pohyb a vyskočit se dá až po projetí cílem 🙂

A musím říct, že je to inspirativní zážitek.

Naší práce si všímají i média, tak jako na úvodní fotce k textu, kdy šlo o darování obědů uprchlickým dětem ve školách, byl jsem několikrát pozván komentovat dění do ČT, mám za sebou například rozhovor v DVTV a například v pořadu Historie.CS byl Visegradský jezdec uveden jako informační zdroj v dílu, který se věnoval hybridní válce.

Ocenění celého projektu se projevilo i v anketě Křištálová lupa českého internetu, kdy obsadil Visegradský jezdec vloni páté a letos šesté místo.

I když se stránka občas potýká s různými problémy ohledně počtu zobrazování sledujícím, momentálně ji aktivně sleduje 79 000 lidí a aktuální dosah se kolem 600 000 čtenářů měsíčně. (Číslo se velmi mění, od cca 300 000 po více než milión a půl, právě s ohledem na algoritmy).

Novoročenku napíšu až zítra, tento text je spíše bilancí končícího roku, připomenutím aktivit, které se k existenci stránky Visegradský jezdec váží a toho, že vaše pozornost a peníze nekončí obrazně řečeno v kanálu, ale, že za ně – a samozřejmě rád – odvádím slíbenou práci pro naši republiku.

Díky!