Zacyklené vzdělání. (Ne)úspěch se váže na chudobu

„Investovat do vzdělávání znevýhodněných a zaostávajících žáků a postarat se o to, aby nekončili již na základní škole, se státu jednoznačně vyplatí. Shodují se na tom ekonomové i sociologové. Takto vynaložené finance se státu mnohonásobně vrátí.“

„Místo aby musel stát nevzdělaným a neúspěšným vyplácet sociální dávky a dávat spoustu peněz do potírání kriminality a na nákladnou lékařskou péči, vzdělaní a kvalifikovaní lidé mu budou odvádět daně ze své dobře placené práce, klesne kriminalita a stoupne zdravý životní styl. Zhruba tak by se dala shrnout studie ekonomů Jany Krajčové a Daniela Münicha z Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu při Národohospodářském ústavu Akademie věd. Příznačně ji nazvali Vysoké náklady nízkého vzdělání v České republice.“

🏇 Všichni politici se po celou dobu naší novodobé existence zaklínají tím, že vzdělání je naší prioritou. Samozřejmě, vždyť určuje budoucnost země a to nejen po ekonomické stránce.

Jenže zároveň už dekády platí fakt, že chudoba je u nás dědičná, protože náš systém nedokáže úspěšně rozvíjet a podpořit talenty dětí z chudých rodin.

🏇 Ty pak v dospělosti znovu končí u sociálního dna, neobohacují společnost svými profesními a sociálními dovednostmi a samozřejmě buď platí, vhledem k jejich pracovním pozicím, nízké daně, nebo jsou dokonce naopak příjemci sociálních a podpůrných dávek.

Což jsou rámcově desítky miliard ročně, které bychom mohli mít, ale nemáme. Protože ušetříme max desítky miliónů – a to se vyplatí 🙁

🏇 Problémem může být jak nízká erudice naší politické reprezentace, která neumí dohlédnout na prostupnost a efektivity jednotlivých opatření celým systémem, pak taky fakt, že opatření ke změně jeho nastavení sahají za obzor jednoho volebního období a bohužel i fakt, že části politického spektra vyhovuje, když bude co největší část populace nevzdělaná, z toho plyne chudá a z toho plyne že frustrovaná a slyšící na jednoduchá řešení a volající po změně systému a vládě pevné ruky.

Jan Štern, ČRo: Výsledky PISA vypovídají o rizicích evropské demokracie

🧵 „Děti v evropských státech, které se v průzkumu zhoršily, nezhlouply. Jen jich spousta dramaticky zchudla.“ (Tedy myšleno jejich rodin).

🧵 „Průzkum PISA zaznamenal prohlubující se rozdíly v úrovní vzdělanosti mezi dětmi z prostředí vzdělání příznivě nakloněného a dětmi z poměrů, mající spíš ráz sociální vyloučenosti.“

🧵 „Příčinou bývá oligarchizace ekonomik, pozvolný rozpad středních tříd a rozevírající se sociální nůžky v duchu, bohatí ještě více bohatnou, chudí za to výrazněji chudnou.“

🧵 „Vzdělání bylo odnepaměti považováno za jeden ze způsobů, jak dosahovat žádoucí sociální průchodnosti společností. Snazší sociální průchodnost je nezbytnou podmínkou pro udržitelnou soudržnost společnosti.“

🧵 „V opačném případě zapomeňme na jakoukoli myslitelnou demokracii. Pokud by poměry, jak ukazují i výsledky PISA, měly opakovaně generovat vrstvy ve společnosti, které nemají nejmenší šanci posunout se o kousek výš a které jsou odsouzeny opakovaně recyklovat své dosavadní podřadné sociální postavení, pak si společnost pěstuje ve svém lůně časovanou bombu.“

🧵 „Dříve nebo později ji za ochotného působení populistů zvládne rozmetat v samotných základech.“

Daniel Hůle, Člověk v tísni: Pár poznámek ke vzdělávání chudých dětí

📌 „Na výchově dětí se obvykle podílejí rodina, škola, zájmové instituce. Školy mají přitom vedle rodiny výsostné postavení, protože jejich návštěva je povinná a děti ve škole tráví nejproduktivnější část dne. I když je ČR ze socioekonomického hlediska poměrně homogenní zemí, přesto nedokážeme rovnocenně vzdělávat děti z různého socioekonomického zázemí.“

📌„Příklady dvou rodin. Model A představuje chudou romskou rodinu s širokou sítí živých příbuzenských vazeb, kde se nevyskytuje prakticky žádná jiná dospělá osoba mimo rodinu a prakticky všichni dospělí v rodině mají nejvýše základní vzdělání. Model B představuje rodinu z nižší střední třídy s úzkou nukleární rodinou a přirozenými vazbami na dospělé, kterými jsou učitelé v hudební škole, v kroužku, vedoucí v oddíle a naprostá většina těchto dospělých má vysokou školu.“

📌 „V Česku má vzdělání rodičů, ve srovnání se zeměmi EU, klíčový vliv na budoucí vzdělání dětí. Pokud se narodíte do chudé široké rodiny, tak bez ohledu na to jaké nadání máte, pravděpodobně skončíte se základní školou. Ve vašem okolí totiž není nikdo, kdo by vaše nadání rozpoznal.“

📌„Můžeme si říci že je to takto spravedlivé, protože každý má nějakou šanci a dál utrácet stovky miliard za vzdělávací systém, který má jen slabou přidanou hodnotu k vlivu rodiny, což hezky ukázaly poslední výsledky testů Pisa.“

„V tom případě ale musíme být připraveni na nemalé sociální náklady spojené s nízkým pracovním uplatněním nevzdělaných lidí. Nebo můžeme vzdělávací systém proměnit tak, aby na budoucí vzdělání dětí, měla škola větší vliv než dnes. Lepší vzdělání dětí z chudých rodin se nám všem bohatě v budoucnu vyplatí.“

Rut Veselá, Člověk v tísni: „Lidé žijící v sociálním vyloučení nemají moc nadějí, že se z něj vlastním snažením dostanou.“

✅ „Rodiny dětí, se kterými pracuji, bývají zatíženy řadou socioekonomických problémů v souvislosti s bydlením, nezaměstnaností, nedostatkem financí a zadlužením. Nezbývá jim energie na výchovu dětí, natož podporu vzdělání.“

✅ „Klíčové je prý integrovat děti ze znevýhodněného prostředí do standardního vzdělávání. Zároveň ale připouštím, že je to běh na velmi dlouhou trať. Pokud se to ale nepodaří, budou později stejně vychovávat i své děti a problém nezmizí.“

Pavel Veleman, držitel ceny sociální pracovník roku Gratias 2023:

🫂 „Sociální vazby jsou sociální kapitál. Je důležité, aby lidé z vyloučených lokalit měli kontakty. Když je vám těžko, nejdůležitější nejsou peníze, ale kontakty. Dnešní doba vytvořila bubliny a jsou v nich ti, kteří nemají žádný kapitál. V tu chvíli jsou vyřízení.“ 

Což nás vlastně vrací ke grafice Daniela Hůleho výše.

Výzkum PAQresearch

🎯 „Vzdělávací neúspěšnost: parametry: absence, neprospívání a nedokončování základní školy. Míra nejzávažnějších problémů se v různých částech země liší až desetinásobně. Vzdělávací neúspěšnost je silně mikroregionální, souvisí s destabilizující chudobou a může být zásadní překážkou pro budoucnost dětí.“

Nerovný přístup ke vzdělání má i své ekonomické dopady. Žák, který dokončí alespoň střední školu, odvede za svůj život do veřejných rozpočtů v průměru o 2,3 až 2,8 milionu korun více než žák pouze se základním vzděláním. Pokud jsou průměrné náklady programů na snížení předčasných odchodů ze střední školy 50 tisíc korun na žáka za rok, pak vzhledem k vysokým výnosům z dokončení střední školy stačí, když program pomůže školu dokončit alespoň dvěma až čtyřem procentům účastníků. Pokud se zaměříme právě na nejslabší žáky, můžeme do konce století získat až 1,5 bilionu korun. Každá koruna investovaná do programů včasné péče se totiž až čtyřnásobně vrátí. Vedle finančních přínosů má vyšší vzdělanost vliv i na postoje k demokracii, politické hodnoty a chování, důvěru ve společnost a její soudržnost.  

Zdroj ZDE.

🏇 Vrátím se ještě k prvnímu textu Jana Šterna. Všechno to, co je tady popisováno (a TADY, TADY, TADY a třeba TADY) přímo ohrožuje budoucnost země (jako ekonomické závaží, které si dobrovolně přivazujeme k noze) a je podhoubím pro dospělou frustraci těchto dnešních dětí a později voličů.

🏇 Zjednodušeně řečeno, příští Babišové, Okamurové a Rajchlové,(jejichž politika spočívá ve vzbuzování strachu a následnými sliby, že je před tím, čím je straší, ochrání), už se na tyto dnes děti a budoucí volice, těší.

Úvodní foto: Člověk v tísni